1. Předškolní věk
Můj syn se narodil v roce 1990 ve znamení Raka. Byl chtěné a očekávané dítě a v průběhu těhotenství jsem neměla žádné problémy ani komplikace, snad "JEN" partnerské problémy, které hodně doléhaly na moji psychiku. Zde bych možná viděla první příčinu dyslexie, jelikož to, jak matka prožívá cokoliv v období těhotenství, prožívá to s ní i její děťátko, které nosí v bříšku.
Porod proběhl bez naprostých komplikací přirozenou cestou. Kojili jsme asi třičtvrtě roku.
Chlapeček se jevil jako velmi inteligentní, zvídavý, neměl nikdy žádný problém s výslovností, mluvením (mimochodem komunikoval dobře už v jednom roce) ani ničím jiným.
Ve čtyřech letech začal chodït do mateřské školky, kde také zvládal všechno s přehledem. I když mu dlouho trvalo, než se naučil zavazovat tkaničky. Ale to jsme vyřešili obuví na suchý zip.
Než nastoupil do školy, uměl vše, co by předškolák umět měl. Nikdo z učitelů mi ani slůvkem nenaznačil, že je možnost testů v pedagogicko-psychologické poradně, zda je dítě zralé, vyspělé a dát ho do školy, nebo zda ještě rok počkat (připomínám, že se narodil v červnu!, tudíž by to bylo i na místě). Kdybych totiž tenkrát o těchto možnostech věděla, určitě bych s ním testy absolvovala, nebo i vzhedem k jeho datu narození - zvažovala odložení o rok. Ty informace jsem tenkrát bohužel neměla, možná dnes už je informovanost ze strany učitelů MŠ jiná, než tomu bylo v roce 1990, a taky tady máme internet, kde se dovíme spoustu rad a informací.
Rozhodně Vám chci doporučit, pokud můžete, informujte se alespoň na ty testy, leccos to jistě napoví a dítěti ten případný roční odklad může v životě opravdu HODNĚ pomoct. Za ten rok vyspěje, vyzraje a bude lépe připraven do školy.
Co se týká zájmů v předškolním věku, tak syn měl k dispozici dvůr a zahradu, kde si mohl realizovat svoje představy. Stavěl si různé "bunkry", domeček na stromě, kreslil si silnice na zemi a pak projížděl autíčkama, dělal si různé farmy, kde měl trakrůrky, zvířátka, místo brambor mu posloužily zrnka z kukuřice. U tohoto si vydržel hrát celé dny.
Chci ještě podotknout, že od jeho tří let jsem se synem sama a věnovala jsem mu veškerou péči, poskytla zázemí, oporu, podporovala ho - především psychicky, protože přijdou chvíle, kdy to je potřeba. Všechna tato láskyplná péče se vyplatí a vrátí se Vám v podobě úspěchu vašeho dítěte. Nyní je synovi 18 let, učiliště vystudoval s vyznamenáním a nastoupil do svého prvního zaměstnání.
Ale ať nepředbíhám, průběh těchto let popisuji v dalších kapitolách.